Strach má každý. Kdo říká, že ne, buď lže sám sobě, nebo ostatním. Strach není známkou slabosti. Je to prostě signál. Stejně jako je bolest signál, že máte sáhnout na horká kamna, strach je signál, že se chystáte udělat něco, co je mimo vaši běžnou rutinu. Problém není strach samotný, ale to, co uděláte hned potom.
Většina lidí se ke strachu chová jako k červené na semaforu. Zastaví a čekají. Čekají, až strach přejde, až se „budou cítit připravení“, až jim někdo dá povolení. Ale strach není semafor. Je to spíš kontrolka v autě. Neříká „zastav“, říká „pozor, něco se děje, podívej se na to“. Když se téhle kontrolky lekneme a zastavíme auto uprostřed dálnice, nikam nedojedeme.
Představte si Petra. Pracoval v kanceláři, která ho nebavila. Měl sen otevřít si malou kavárnu. Ne obří podnik, jen malý prostor, kde by dělal dobrou kávu. Měl strach. Co když zkrachuje? Co když se mu lidi budou smát? Co když ho to neuživí? Tyto otázky ho paralyzovaly dva roky. Dva roky četl články, dělal si „průzkum trhu“ a ve skutečnosti jen prokrastinoval, protože se bál.
Strach mu říkal: „Pozor, je to riskantní!“ Což byla pravda. Ale Petr to bral jako: „Nedělej to, selžeš!“ To už pravda nebyla, to byla jen možnost. Petr se bál tak moc, že čekal, až strach zmizí. Ale on nemizel. Tak se rozhodl pro změnu taktiky. Přestal čekat, až se přestane bát, a rozhodl se jednat i přesto, že se bojí. Neudělal žádné velké gesto. Nešel dát výpověď. Místo toho udělal jednu jedinou, malou věc. Objednal si kurz baristy na příští víkend.
Bylo to děsivé? Ano. Bál se, že bude nejstarší, nejnešikovnější. Ale udělal to. Přežil. Dokonce ho to bavilo. Strach nezmizel, ale Petr zjistil, že i když má strach, pořád může fungovat. Pořád může udělat další malý krok. Pak udělal další: sepsal si naprosto minimalistický plán. Pak další: začal se ptát na ceny pronájmů. Strach jel celou dobu s ním v autě na sedadle spolujezdce, ale už neřídil.
Přestaňte se snažit strach porazit, přemoci nebo „odstranit“. Zbytečně plýtváte energií. Místo toho ho vezměte na vědomí. Co přesně vám říká? Strach z mluvení na veřejnosti? Možná vám říká: „Na téhle prezentaci ti záleží, připrav se!“ Strach říct si o víc peněz? Možná říká: „Jdeš do neznáma, je to důležité!“ Berte ho jako informaci.
Jakmile víte, čeho přesně se bojíte, udělejte jednu malou, konkrétní věc. Ne tu největší, ale tu nejmenší možnou. Bojíte se napsat důležitý e-mail? Napište jen předmět. Nic víc. Jen předmět a uložte to jako koncept. Hotovo. Bojíte se začít cvičit? Neplánujte hodinu v posilovně. Udělejte dnes pět dřepů. Hned teď.
Strach se nerozpustí tím, že o něm přemýšlíme. Strach se zmenšuje akcí. Každý malý krok, který uděláte navzdory strachu, vám ukazuje, že to jde. Že se svět nezbořil. Že jste to zvládli. Úspěch není výsledek absence strachu; úspěch je výsledek akce navzdory strachu. Strach se tak z vašeho pána stane prostě jen dalším ukazatelem na palubní desce.
Pokud máte pocit, že vás strach brzdí víc, než je zdrávo, a nevíte, jak udělat ten první malý krok, podívejte se na moje „koučování na férovku“. Nebudeme strach analyzovat donekonečna ani hledat skryté významy. Najdeme konkrétní, malé akce, které můžete udělat hned teď, abyste se posunuli dál i s tím strachem v zádech. Je to práce, ale je to práce, která funguje.
Jste připraveni se pohnout z místa?
Nečekejte zázraky přes noc. Čekejte tvrdou, ale poctivou práci a výsledky, které si sami vybudujete.
Chápu, že do něčeho takového se člověk nechce pouštět naslepo. Proto je první konzultace nezávazná a nic za ni neplatíte. Můžeme si vše probrat a zjistíte, jestli vám můj přístup sedí. A pokud se pro spolupráci rozhodnete, můžete ji kdykoliv bez udání důvodu ukončit. Všechno je na vás a bez závazků.
Diskutovat o tom, jak pracovat se strachem, můžeme i v mé skupině na Facebooku. Připravil jsem tam k tomuto článku příspěvek a zajímají mě vaše zkušenosti.
