Často žijeme v domnění, že máme v záloze nekonečno času. Že lidi počkají a všechno stihneme dořešit „zítra“. Tenhle text je krátkým, ale tvrdým připomenutím reality: smrt je jediná uzávěrka, která se nedá posunout a s nikým nevyjednává. Přečti si, proč je třeba přestat odkládat život na neurčito a jednat teď, dokud to ještě jde.
Trpíme kolektivní halucinací, že čas je guma. Že ho můžeme natahovat, jak se nám zlíbí. Že vztahy jsou jako rozečtené knihy, které můžeme kdykoliv zaklapnout, odložit na polici a za měsíc se k nim vrátit přesně tam, kde jsme přestali. Že tu hádku „dořešíme, až bude klid“. Že to pivo s kamarádem, které jsme už třikrát zrušili kvůli únavě, klapne příští týden.
Jenže smrt nefunguje na principu cloudu. Nemá koš, ze kterého by šlo soubory obnovit. Je to absolutní uzávěrka.
V momentě konce se všechno zabetonuje. Všechna nevyřčená slova, všechny plány „na potom“, všechny křivdy i lásky zamrznou přesně v tom stavu, v jakém byly v tu poslední vteřinu. Pokud jsi odešel od stolu naštvaný, zůstaneš ve vzpomínce toho druhého navždy naštvaný. Pokud jsi léta mlčel o tom, co pro tebe ten druhý znamená, tvoje mlčení se stane věčným.
To je ta brutalita konce. Neexistuje žádné „dodatečně“. S někým, kdo tu není, si už věci nevyříkáš. Nevysvětlíš mu, že ten nezvednutý telefon nebyl z nezájmu, ale ze stresu. Že jsi ho měl rád, i když jsi to neuměl dát najevo. Účet se uzavře, podtrhne a sečte. A vy výsledku už nezměníš ani čárku.
Přestaňme brát lidi kolem sebe jako inventář. Nejsou to kulisy, které poslušně počkají na svých místech, až si na ně v našem „důležitém“ programu uděláme okno. Jsou to křehké nádoby s neznámou dobou trvanlivosti.
Udělej to teď. Ne zítra, ne až se to bude hodit. Ten hloupý vtip, který chceš poslat? Pošli ho. Ta chuť zavolat mámě? Zavolej. Ta omluva, která ti drhne v krku? Vyslov ji.
Važme si té banality všedního dne, kdy můžeme s někým mluvit, dotknout se ho nebo se s ním třeba i pohádat. Protože jediné, co po nás zůstane, není to, co jsme chtěli udělat, ale to, co jsme stihli udělat, než nastalo ticho.
